V Novoapoštolské církvi neplatí postní pravidla k určitým dnům a příležitostem. Církev dodržuje reformační tradici, která povinné půsty zrušila. Jestli se jednotlivec postí nebo ne, záleží čistě na jeho rozhodnutí. Spásy a blaženosti je možné dosáhnout jen díky milosti, o niž se zasloužil Ježíš Kristus.
Přikázání dal lidem Bůh. V nich vyjadřuje svou vůli pro blaho lidí. Přikázání obsahují pokyny k tomu, jak má člověk utvářet svůj vztah k Bohu. Zároveň je Desatero základem dobrých mezilidských vztahů.
Na otázku, jaké je „největší přikázání v zákoně“, odpovídá Ježíš dvěma citáty z Mojžíšova zákona: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“ (Matouš 22,36–40). Přikázání milovat Boha a svého bližního bývá také označováno jako „dvojí přikázání lásky“.
Tělo člověka je smrtelné, duše a duch jsou nesmrtelné. Po smrti těla žije člověk dál jako jednota duše a ducha. To, co utváří jeho osobu, smrtí nezaniká. Jeho osobnost se potom projevuje skrze duši a ducha.
Při vzkříšení mrtvých budou duše a duch sjednoceny se vzkříšeným tělem.
Každý nositel úřadu je povinen zachovávat mlčenlivost. Ta se vztahuje na všechny informace a postupy, které mu byly v rámci jeho církevní nebo pastýřské činnosti svěřeny. Povinnost mlčenlivosti není časově omezena a trvá i po skončení výkonu úřadu.
Novoapoštolská církev si zakládá na otevřených a konstruktivních vztazích s vládou a úřady. Je politicky neutrální. Při svém jednání se řídí zákony příslušné země s přihlédnutím k ustanovení z Listu Římanům 13,1: „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“ Předpokladem je, že se i státní moc řídí Božími zákony. Církev plní své povinnosti vyplývající z legislativy a nařízení příslušné země. Očekává také, že se jí v jejím postoji dostane respektu a úcty.
