Svatá večeře Páně je hostinou památky: při ní si připomínáme smrt Ježíše Krista jako jedinečnou a navždy platnou událost. Účastí na Svaté večeři Páně dáváme najevo, že věříme ve smrt, vzkříšení a opětovný příchod Ježíše Krista. Kdo se v Novoapoštolské církvi účastní Svaté večeře Páně trvale, hlásí se zároveň i ke své víře v dnes působící apoštoly Ježíše Krista. V tomto směru je Svatá večeře Páně také hostinou vyznání. Ve Svaté večeři Páně má Ježíš Kristus společenství v prvé řadě s apoštoly a potom také s věřícími. Při oslavě Večeře Páně mají navíc věřící společenství mezi sebou navzájem.

Vysvěcením (konsekrace) se tělo a krev Ježíše Krista stávají přítomnými. Chléb a víno se vysvěcením ve své podstatě nemění, to znamená, že se neproměňují. K chlebu a vínu se připojuje podstata těla a krve Ježíše Krista. Tento způsob se nazývá „konsubstanciace“. Při Svaté večeři Páně nejsou chléb a víno obrazem nebo symbolem těla a krve Ježíše Krista, tělo a krev Ježíše Krista jsou po vysvěcení skutečně přítomny.

Novoapoštolské vyznání víry vyjadřuje v deseti článcích závazně věrouku Novoapoštolské církve. Jeho úkolem je také formulovat postoje novoapoštolských křesťanů k víře.

Novoapoštolské vyznání víry zní:

1. Věřím v Boha, Otce, Všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
2. Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud znovu přijde.
3. Věřím v Ducha svatého, jednu, svatou, všeobecnou a apoštolskou církev, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný.
4. Věřím, že Pán Ježíš svou církev řídí a k tomu vyslal své apoštoly a stále vysílá až do svého nového příchodu s příkazem, aby učili, jeho jménem odpouštěli hříchy a křtili vodou a Duchem svatým.
5. Věřím, že ti, které si Bůh vybral k výkonu úřadu, jsou uváděni do úřadu pouze apoštoly a že z apoštolského úřadu vychází moc, požehnání i posvěcení k jejich službě.
6. Věřím, že Svatý křest vodou je prvním krokem k obnově člověka v Duchu svatém a že křtěnec je jím přijat do společenství těch, kteří věří v Ježíše Krista a vyznávají ho jako svého Pána.
7. Věřím, že Svatou večeři Páně ustanovil sám Pán na památku jednou přinesené, plně platné oběti, jeho hořkého utrpení a smrti. Důstojné požití Svaté večeře Páně nám zaručuje život ve společenství s Ježíšem Kristem, naším Pánem. Slaví se nekvašeným chlebem a vínem; obojí musí být vysvěceno a podáváno nositelem úřadu, kterého zmocní apoštol.
8. Věřím, že ti, kteří byli pokřtěni vodou, musí přijmout od apoštola Ducha svatého, aby se stali dětmi Božími a dosáhli předpokladu stát se prvotinou.
9. Věřím, že Pán Ježíš jistě znovu přijde tak, jak vstoupil na nebesa, a že ty první (prvotinu) z mrtvých i živých, kteří v jeho příchod doufali a připravovali se, vezme k sobě; že po nebeské svatbě s nimi přijde opět zpátky na zem, zřídí své království pokoje a oni budou s ním jako královské kněžstvo vládnout. Když skončí království pokoje, nastane poslední soud. Poté Bůh stvoří nové nebe a novou zemi a bude přebývat u svého lidu.
10. Věřím, že jsem světské moci zavázán poslušností, pokud to nebude odporovat Božím zákonům.

Víra v sobě zahrnuje důvěru, poslušnost a věrnost vůči Bohu. Člověk z ní čerpá naději na Boží milosrdenství a pomoc. V Židům 11,1 se k tomu píše: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“

V počátku víry stojí vždy Bůh, který se zjevuje slovem a skutkem. Víra je Boží dar. Pravá víra pramení z milosti Božího vyvolení.

Současně je víra také úkolem pro člověka. Jestli a do jaké míry člověk uvěří, závisí totiž i na jeho účasti: Člověk musí chtít věřit. Proto je třeba se za víru modlit. „Věřím, pomoz mé nedověře“ (Marek 9,24).

Novoapoštolská církev schvaluje přírodovědný výzkum v souladu s Božím úkolem: naplňte zemi a podmaňte si ji. Rámec pro tento úkol je stanoven v Desateru přikázání a v Ježíšově evangeliu. Důležitou součástí je také absolutní úcta k lidskému životu v celé jeho rozmanitosti.

Vzhledem k rychlému vývoji biotechnologického odvětví lze stanovit pouze základní stanoviska k jednotlivým oblastem.

• Odmítáme výrobu a spotřebu lidských embryí pro vědecké účely.
• Dále odmítáme vytváření kopií genetického materiálu jednoho konkrétního organismu (reprodukční klonování). Odmítáme rovněž produkci klonovaných tkání k terapeutickým, resp. výzkumným účelům, pokud jsou za tímto účelem používána embrya.
• Somatickou genovou terapii v zásadě přijímáme. Rozhodující je zde především zdravotní riziko. Zásah do genomu zárodečných buněk, který má nepřehlédnutelné účinky i na budoucí generace, je z etického hlediska nepřijatelný.

Novoapoštolská církev a její členové ctí náboženské vyznání druhých a nevyjadřují se negativně o jinověrcích, jiných náboženstvích a společenstvích. Snaží se o dobrý a pokojný vztah na úrovni vzájemného respektu. Církev odmítá jakoukoliv formu náboženského fanatismu.

V dialogu s ostatními křesťanskými církvemi se zdůrazňují společné znaky křesťanské víry bez ohledu na odlišné teze učení.

Vize: Je to církev, v níž se lidé cítí dobře, a naplněni Duchem svatým a láskou k Bohu vedou život podle evangelia Ježíše Krista, a tak se připravují na Jeho opětovný příchod a věčný život.

Mise: Vychází z Ježíšova pověření jít ke všem lidem, učit je evangeliu a křtít je vodou a Duchem svatým. Poskytovat duchovní péči, budovat vřelé společenství, v němž každý zažívá Boží lásku a radost, aby mohl sloužit Jemu i ostatním.

Ježíš Kristus byl vzkříšen. Díky jeho vzkříšení má věřící oprávněnou naději na vlastní vzkříšení a věčný život: „Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života“ (1. Korintským 15,20–22).

Víra ve vzkříšení Ježíše Krista je nutná, protože jeho vzkříšení ukazuje, že Ježíš Kristus je Spasitel světa (srov. 1. Korintským 15,14).