02. Vyznání víry
Vyznání víry představuje shrnutí hlavního obsahu určité věrouky. Vyznání obsahuje to, co členové určitého náboženského společenství vyznávají.
Svým vyznáním se od sebe jednotlivá náboženská společenství liší.
Ano, už ve Starém zákoně lze najít texty, které vyjadřují společné náboženské přesvědčení. V jednom takovém vyznání víry se praví: „… Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný“ (5. Mojžíšova 6,4). Toto vyznání, nadepsané „Slyš, Izraeli“, formulovali společně Izraelité. Proklamovali tak svou víru v jednoho Boha v době, kdy okolní národy uctívaly mnoho různých božstev.
V Novém zákoně najdeme texty, které v ustáleném znění vyjadřují, že Bůh daruje spásu v Ježíši Kristu.
Příklady novozákonních vyznání víry:
- „Ježíš je Pán“ (Římanům 10,9);
- „Maranatha“ = „Náš Pán přijde!“ (1. Korintským 16,22)
- „Pán byl opravdu vzkříšen“ (Lukáš 24,34)
„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení“ (Římanům 10,9.10).
První křesťanská vyznání víry se nazývají „starocírkevní vyznání víry“. Vznikala v průběhu druhého až čtvrtého století po Kristu. V této době se vytvořilo učení o Boží trojjedinosti a učení o podstatě Ježíše Krista, tedy o jeho povaze.
Důvodem byly neshody ohledně obsahu víru. Například se objevovalo mínění, že Ježíš Kristus nebyl ve skutečnosti ukřižován nebo že nebyl vzkříšen. Právě vyznání víry umožňovalo se od takového nepravého učení distancovat.
Aby mohla být teze o podstatě a působení Boha přijata do vyznání víry, musela být v souladu s učením Krista a jeho apoštolů.
Dvě nejdůležitější starocírkevní vyznání víry jsou Apoštolské vyznání („Apostolicum“) a Nicejsko-cařihradské vyznání.
Apoštolské vyznání bylo v základních rysech sestaveno v druhém století a ve čtvrtém století mírně doplněno. Nicejsko-cařihradské vyznání je výsledkem koncilů v Niceji (v roce 325 po Kristu) a v Cařihradu (v roce 381 po Kristu). V tomto vyznání je zachyceno především vyznání Boží trojjedinosti.
Koncil je sněm vysokých duchovních hodnostářů, který má za cíl projednat důležité otázky víry.
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou [katolickou], společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.“
„Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něhož všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu svatou, všeobecnou [katolickou] a apoštolskou Církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů, očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.“
Pojem „katolický“ je odvozen z řeckého slova „katholikós“ a znamená „univerzální“‚ „všeobecný“. V obou starocírkevních vyznáních víry není pod pojmem „katolický“ míněna církev jako instituce, ale církev Kristova ve své univerzálnosti.
Učení Novoapoštolské církve vychází z Písma svatého. Starocírkevní vyznání víry shrnují základní obsah svědectví z Písma svatého.
Novoapoštolská církev vyznává víru formulovanou v obou starocírkevních vyznáních, tedy víru v trojjediného Boha, Ježíše Krista jako pravého Boha a pravého člověka, Ježíšovo narození z Panny Marie, seslání Ducha svatého, církev, svátosti, očekávání opětovného příchodu Krista a vzkříšení mrtvých.
Navzdory rozdílům mezi jednotlivými konfesemi představují tato vyznání sjednocující prvek všech křesťanů.
„Konfese“ (doslova: „vyznání“) znamená „vyznání víry, církevní příslušnost“. „Konfesemi“ se také označují různá křesťanská společenství.
„Věřím v Boha, Otce, Všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa; sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud znovu přijde.
Věřím v Ducha svatého, jednu, svatou, obecnou a apoštolskou církev, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný.
Věřím, že Pán Ježíš svou církev řídí a k tomu vyslal své apoštoly a stále vysílá až do svého opětovného příchodu s příkazem, aby učili, jeho jménem odpouštěli hříchy a křtili vodou a Duchem svatým.
Věřím, že ty, které si Bůh vybral k výkonu úřadu, jsou uváděni do úřadu pouze apoštoly a že z apoštolského úřadu vychází moc, požehnání i posvěcení k jejich službě.
Věřím, že Svatý křest vodou je prvním krokem k obnově člověka v Duchu svatém a že křtěnec je jím přijat do společenství těch, kteří věří v Ježíše Krista a vyznávají ho jako svého Pána.
Věřím, že Svatou večeři Páně ustanovil sám Pán na památku jednou přinesené, plně platné oběti, jeho hořkého utrpení a smrti. Důstojné požití Svaté večeře Páně nám zaručuje život ve společenstvís Ježíšem Kristem, naším Pánem. Slaví se nekvašeným chlebem a vínem; obojí musí být vysvěceno a podáváno nositelem úřadu, kterého zmocní apoštol.
Věřím, že ti, kteří byli pokřtěni vodou, musí přijmout od apoštola Ducha svatého, aby se stali dětmi Božími a dosáhli předpokladu stát se prvotinou.
Věřím, že Pán Ježíš jistě znovu přijde tak, jak vstoupil na nebesa, a že ty první (prvotinu) z mrtvých i živých, kteří v jeho příchod doufali a připravovali se, vezme k sobě; že po nebeské svatbě s nimi přijde opět zpátky na zem, zřídí své království pokoje a oni budou s ním jako královské kněžstvo vládnout. Když skončí království pokoje, nastane poslední soud. Poté Bůh stvoří nové nebe a novou zemi a bude přebývat u svého lidu.
Věřím, že jsem světské moci zavázán poslušností, pokud to nebude odporovat Božím zákonům.“
Novoapoštolské vyznání víry je výsledkem apoštolského výkladu Písma svatého a starocírkevních vyznání.
Ve své současné podobě odpovídá obsahově i jazykově vývoji věrouky i dosaženému stupni poznání.
Při sestavování vyznání bylo zřejmé, že Boží lásku, milost a všemohoucnost nelze vyčerpávajícím způsobem popsat. Tyto kategorie zdaleka přesahují to, co o nich člověk dokáže říci. Vyznání víry také nevymezuje hranice, které by jiným křesťanům upíraly podíl na spáse.
Novoapoštolské vyznání víry vyjadřuje v deseti článcích závazně věrouku Novoapoštolské církve. Jeho úkolem je také formovat postoje novoapoštolských křesťanů k víře.
Vyznání víry má přiblížit základní obsah novoapoštolské víry ostatním lidem.
První tři články víry odpovídají z valné většiny Apoštolskému vyznání; pojednávají o trojjediném Bohu. Následující články 4 a 5 popisují činnost apoštolů, článek 5 navíc činnost dalších nositelů úřadu. Články 6, 7 a 8 vysvětlují tři svátosti. Obsahem článku 9 je naše naděje do budoucna (eschatologie). Článek 10 se věnuje vztahu vůči státní moci.
„Eschatologie“ je „nauka o posledních věcech“. Lze ji vztáhnout jak na budoucnost jednotlivce („individuální eschatologie“), tak na završení dějin spásy („univerzální eschatologie“).
Druhý článek víry pojednává o Ježíši Kristu, základu a obsahu křesťanské víry.
Třetí článek víry se hlásí k víře v Ducha svatého, tedy třetí osobě božství, k víře v církev, společenství svatých a v další spásu.
Ke „společenství svatých“ se v užším smyslu řadí všichni věřící, kteří se znovu narodí z vody a Ducha, nechají se apoštoly Ježíše Krista připravit na den Páně a budou přijati Kristem jako jeho nevěsta. Kdo do tohoto společenství patří, se tedy ukáže až při Kristově opětovném příchodu.
V širším smyslu patří ke „společenství svatých“ všichni, kteří tvoří součást Kristovy církve. Jsou jimi tedy míněni všichni, kteří přijímají spásu z Ježíše Krista už dnes.
Dokonalým způsobem se „společenství svatých“ ukáže až v novém stvoření.
Čtvrtý článek víry upozorňuje na to, že Ježíš Kristus řídí svou církev a v rámci tohoto řízení vysílá apoštoly.
Devátý článek víry pojednává o opětovném příchodu Ježíše Krista a o událostech, které budou po tomto příchodu následovat.