10. Učení o věcech budoucích
Učení o událostech, k nimž dojde v budoucnosti (eschatologie), má svůj základ v Písmu svatém. Mnohé odkazy na budoucí dějiny spásy jsou obsaženy v evangeliích a v listech apoštolů. Hlavní výpovědi nalezneme ve Zjevení Janově, které obrazným způsobem popisuje věci budoucí.
Ježíš Kristus přijde znovu – to je hlavní výpověď evangelia. Od jeho nanebevstoupení zvěstují apoštolové Kristův opětovný příchod. Cílem víry novoapoštolských křesťanů je, aby je Ježíš při této události přijal k sobě.
Sám Ježíš Kristus dal svým apoštolům příslib: „A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“ (Jan 14,3).
Tento příslib potvrdili andělé při Ježíšově nanebevstoupení: „Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet“ (Skutky 1,11).
Den a hodinu opětovného příchodu Ježíše Krista neznají ani lidé, ani andělé, ale pouze a jen trojjediný Bůh.
Protože žádný člověk nezná okamžik Kristova opětovného příchodu, je věřící vyzván, aby se na tuto událost nechal připravit. Syn Boží svou výzvu formuloval takto: „Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde“ (Matouš 24,42). To, že člověk musí v kteroukoliv hodinu bdít ve víře a očekávat ho, připomněl Ježíš také v některých podobenstvích.
„Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. … Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: Ženich je tu, jděte mu naproti! Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají! …. Jděte raději ke kupcům a kupte si! Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky. …. Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu“ (Matouš 25,1-13; srov. též Matouš 24,43-51; 25,14-30).
Příslib Kristova opětovného příchodu hrál ve zvěstování prvních apoštolů důležitou úlohu. Vedle smrti na obětišti a vzkříšení Ježíše Krista patřil k nejdůležitějším obsahům jejich víry. Byli přesvědčeni o tom, že Ježíš znovu přijde v jejich době: „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni“ (1. Korintským 15,51).
Apoštol Pavel oslovil Korintskou obec prvokřesťanským pozdravem, modlitebním zvoláním: „Maranatha!“, což znamená: „Náš Pán přijde!“ nebo: „Náš Pane, přijď!“ (srov. 1. Korintským 16,22).
Výzva být vždy připraven na Kristův opětovný příchod se objevuje také ve Zjevení Janově ve slovech Pána: „Přijdu brzy!“ (Zjevení 3,11; 22,7.12.20).
To, že Ježíš Kristus znovu přijde a vezme si svou nevěstu k sobě, je jedním ze základních jistot evangelia. On sám svůj opětovný příchod přislíbil (srov. Jan 14,3).
To, že byl znovu obsazen apoštolský úřad, je znamením toho, že Kristův opětovný příchod je blízko. Očekávání naplnění tohoto Ježíšova příslibu je dnes hlavním bodem novoapoštolské víry, stejně jako naděje jednotlivce, že osobně zažije Kristův opětovný příchod a uchvácení k němu.
Apoštolové připravují věřící na Kristův opětovný příchod slovem a svátostmi. Věřící na tuto událost vědomě soustředí svůj život.
V 1. Tesalonickým 4,15-17 se píše: „Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“
V 1. Korintským 15,51.52 stojí: „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“
Ve Filipským 3,20.21 nalezneme následující výpověď: „My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit.“
Z výše uvedených výpovědí apoštola Pavla vyplývá:
Až Pán znovu přijde, budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti nejprve mrtví, kteří zemřeli v Kristu. Živí, kteří se nechali na Kristův opětovný příchod připravit, zažijí proměnu, aniž by zemřeli tělesnou smrtí.
Mrtví i živí přijmou oslavené tělo. Toto tělo se podobá vzkříšenému tělu Kristovu. Budou společně uchváceni k Ježíši Kristu a dostanou se tak do věčného společenství s trojjediným Bohem.
Tyto události patří k prvnímu vzkříšení, o němž se pojednává ve Zjevení 20,5.6.
„K nepomíjitelnosti“ znamená „neporušený rozkladem“. Na rozdíl od našeho současného těla nebude vzkříšené tělo podléhat rozkladu.
Naděje věřícího, že bude ušetřen tělesné smrti, se zakládá na výpovědi apoštola Pavla: „Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským. […], neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem. Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh“ (2. Korintským 5,2.4.5).
„Šatem nebeským“ míní apoštol oslavené tělo, které nepřijmou jen ti, kteří vstanou z mrtvých, ale i ti, kteří budou při Kristově opětovném příchodu proměněni. „Převlečení“ znamená obdržení nového těla, aniž bychom předtím museli zemřít. „Svlečením“ je zde vyjádřena „smrt“.
Uchvácení při Kristově opětovném příchodu je přislíbeno nejprve těm, kteří prošli znovuzrozením z vody a Ducha a kteří uvěřili v Ježíše Krista a následují ho. Tento zástup se nazývá také „Kristova nevěsta“ nebo „dítě - syn“ (Zjevení 12,5).
To, zda Bůh dopřeje milost uchvácení i jiným, se vymyká lidskému úsudku a závisí pouze na rozhodnutí Boha.
„Uchvácením“ je míněno, že se lidé při Kristově opětovném příchodu dostanou přímo do bezprostředního společenství s Bohem.
Ježíš Kristus dal svým apoštolům příkaz, aby Kristovu církev připravili na sjednocení s ním, až znovu přijde. Apoštol Pavel k tomu píše: „Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu“ (2. Korintským 11,2). Symbol „čisté panny“ odkazuje na „nevěstu“ (Zjevení 19,7). Kdo k ní bude patřit a bude sjednocen s Ježíšem Kristem, se ukáže teprve při Kristově opětovném příchodu.
Ano – důležitým znakem je, že každým dnem čekají na Kristův opětovný příchod a vytrvale se modlí: „Pane, přijď brzy!“ (srov. Zjevení 22,17.20).
Ano, další znaky Kristovy nevěsty jsou uvedeny ve Zjevení 14,1-5. Zde je nevěsta obrazně vyjádřena jako zástup „sto čtyřicet čtyř tisíců“. Počet „144 000“ nelze chápat doslovně, má symbolický charakter. Je odvozen od dvanácti kmenů Izraele. Kristova nevěsta je popisována následujícími obrazy: „Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce. […] Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.“
Označení („pečeť“) se jménem „Beránka“ a Otce znamená, že těch „144 000“ patří Bohu.
Být „bez úhony“, „nevypustit z úst lež“ a „následovat Beránka“ znamená vést slovem i skutkem život podle evangelia.
Pojem „první z lidstva“ označuje ty, které si Kristus při svém opětovném příchodu vezme k sobě: Jsou to ti, kteří předtím přijali absolutní spásu.
„Beránkem“ je míněn Ježíš Kristus: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa“ (Jan 1,29).
Zjevení 5,12 vyjadřuje, že obětovaný Beránek zvítězil. To znamená, že zároveň triumfuje a vítězí ponížený a ukřižovaný Syn Boží.
„Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení“ (Zjevení 5,12).
„Beránkova svatba“, tedy sjednocení Kristovy nevěsty s Ženichem Ježíšem Kristem, se uskuteční, až Pán znovu přijde a nevěstu promění a uchvátí.
Kristova nevěsta bude sdílet Kristovu slávu a bude v bezprostředním a nerozlučném společenství s Bohem.
„Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla. Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu“ (Zjevení 19,6-9).
Po Kristově opětovném příchodu nastane pro lidi a stvoření čas utrpení, protože budou vydáni satanově moci. Tento čas se nazývá „velikým soužením“.
Ano, v době „velikého soužení“ bude existovat duchovní ochrana pro ty, kteří patří k církvi Ježíše Krista, ale nebyli uchváceni k Ježíši Kristu.
Ve Zjevení je symbolizuje žena oděná sluncem, která porodila dítě, syna. Bude se jim i nadále dostávat Boží pomoci a duchovní péče, aby si mohli uchovat víru (srov. Zjevení 12,6).
V době „velikého soužení“ budou zabíjeni lidé, kteří se hlásí ke Kristu. Tito vytrvalí vyznavači se stanou mučedníky.
Lidé, kteří se v době „velikého soužení“ přihlásí ke Kristu, a proto budou zabiti, budou mít podíl na prvním vzkříšení, tak jako předtím Kristova nevěsta.
Po „Beránkově svatbě“ se Ježíš Kristus vrátí s nevěstou zpátky na zem a ukončí čas „velikého soužení“.
Satan a jeho stoupenci, síly odporující Bohu, budou dle Zjevení 20,1-3 „spoutáni“ a „uvrženi do propasti“. Budou tedy zbaveni veškeré moci. Potom satan už nikoho nesvede.
Až bude satan spoutaný a síly odporující Bohu budou zbaveny veškeré moci, uskuteční se vzkříšení mučedníků z „velikého soužení“. Tak budou mít mučedníci podíl na prvním vzkříšení.
Při prvním vzkříšení budou vzkříšeni „mrtví v Kristu“ a společně se živými, kteří patří ke Kristově nevěstě, uchváceni vzhůru.
Po „svatbě v nebi“ budou vzkříšeni mučedníci z „velikého soužení“ a připojeni ke královskému kněžstvu.
Obě tyto události jsou souhrnně označovány jako „první vzkříšení“: „Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let“ (Zjevení 20,6).
Až skončí první vzkříšení, nastolí Kristus na zemi své království pokoje a bude v něm kralovat „tisíc let“. „Tisíc let“ je symbolem dlouhé, avšak omezené doby.
Ano. Satan je sice zbaven moci a nikoho už nemůže svádět k hříchu, přesto lidé zůstávají hříšníky a jsou smrtelní, protože u nich přetrvávají sklony k hříchu. To se netýká těch, kteří se účastnili prvního vzkříšení.
V době Kristova království pokoje bude Ježíš Kristus spolu s královským kněžstvem nerušeně zvěstovat evangelium. Evangelium bude přiblíženo všem lidem žijícím na zemi i všem duším v oblastech zesnulých. Na konci království pokoje tak budou všichni lidé všech dob obeznámeni s evangeliem Ježíše Krista.
Na konci království pokoje bude satan propuštěn ze svého žaláře; bude mít poslední příležitost svést lidi. Jakmile ho Kristus přemůže, bude „uvržen do jezera, kde hoří síra“ (srov. Zjevení 20,7-10). Tak bude zlo navždy potlačeno.
Až zlo ztratí navždy svou moc, budou vzkříšeni mrtví, aby byli souzeni. Potom bude Ježíš Kristus soudit všechny lidi, kteří kdy žili. Poslední soud se nebude týkat těch, kteří se zúčastnili prvního vzkříšení.
„Poslední soud“ je konečný soud nad všemi lidmi, kteří se nezúčastnili prvního vzkříšení. Tento soud je popsán ve Zjevení 20,11–15.
„A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách“ (Zjevení 20,12).
Ti, kteří při posledním soudu najdou milost, se stanou společně s těmi, kteří se zúčastnili prvního vzkříšení, obyvateli nového Božího stvoření. Oni všichni můžou přebývat ve věčném společenství s Bohem. Ostatní budou zakoušet bídu Božího odcizení.
Po posledním soudu Bůh staré stvoření nahradí stvořením novým: „Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi“ (Zjevení 21,3). Tím se naplní očekávání vyjádřené v 2. Petrově 3,13: „Podle jeho slibu čekáme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“ Toto království Boží bude věčné; potom bude Bůh všecko ve všem (srov. 1. Korintským 15,28).